A je tu další pokračování Takutsude wa nai.
Ráno, jak se Laura probudila, ucítila vůni pečené kachny. Rychle si ze skříně vyndala svoje nejlepší oblečení. Jestli vás to zajímá, vzala si: Džíny, tričko s krátkým rukávem a podkotníkové ponožky.
Seběhla dolů do kuchyně. Tam uviděla matku, jak v troubě peče kachnu.
Laura: Dobré ráno, my budeme mít na oběd kachnu?
Mesu inu: Ano, budeme mít kachnu. Co pak ji nemáš ráda?
Laura: Ses zbláznila? Já ji přímo miluju! Určitě bude dobrá.Máme ještě ty medové lupínky?
Mesu inu: Nevím, podívej se do spíže.
Laura pomalu otevře spíž a rožne si světlo. Přes nos ji praští příšerný smrad, jako by se něco kazilo. Uvidí ty lupínky a polohlasem řekne.
Laura: Tady jsou.
Pak si k nim čichne a ušklebí se.
Laura: To ty lupínky tak příšerně smrdí. Jakou mají asi kapacitu?
Laura se podívá a řekne.
Laura: No prosím. Kapacita je do 7.5. a dnes je 1.7., první prázdninový den. Ach jo.
Laura je vezme, zhasne světlo, zavře tu smradlavou spíž a zamíři s těmi lupínky přímo ke koši.
Laura: Tak, a teď ten koš půjdu vysypat, aby ten smrad nešel do celého baráku.
Jen co Laura vyjde na zahradu, uvidí svou největší lásku, Tomasua. Laura ztuhne i s odpadkáčem v ruce. Tomasu kolem ni jenom projde a řekne.
Tomasu: Ahoj Lauro.
Laura: Ahoj.
A pomalu a mírně se usměje.
Tomasu hned odešel a Laura stála jako sloup, dokud Tomasu nezmizel za rohem. Laura hned hodila ten odpadkáč do popelnice a utíkala do svého pokoje. Vzala mobil a vytočila číslo své kámošky Gyuu.Za chvilku se v telefonu ozval hlas Gyuu.
Gyuu san: Haló!
Laura: Ahoj Gyuu, to jsem já Laura.
Gyuu san: Jo, ahoj. Co potřebuješ?
Laura: nemůžeš jít na chvilku ven? Potřebuji s tebou mluvit.
Gyuu san: Počkej, zůstaň na telefonu, zaptám se.
Gyuu se za chviličku vrátí.
Laura: Tak co, můžeš?
Gyuu san: Jo můžu. Kde si dáme sraz? Tam kde vždycky?
Laura: A kde jinde?
Gyuu san: Tak jo tak čau.
Laura: Čau.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!