Taikutsude wa nai-2.díl-2. pokračování

2. ledna 2012 v 17:53 | anien |  Povídky♣
další pokračování Taikutsude wa nai, tentokrát 2.pokračování
Laura se ještě ale zapomněla zeptat Gyuu, v kolik se sejdou. Myslela totiž pořád na Tomasua. I Gyuu na to úplně zapomněla, ale ne proto, že myslela na Tomasua, ale proto, že myslela na jídlo. Měla totiž strašný hlad. Laura si na to pak vzpomněla. Rychle ještě jednou vyťukala Guuyno číslo a přiložila si mobil k uchu. Než Gyuu vzala do ruky mobil a stiskla zelené tlačítko, potichu řekla jednu kraťučkou větu.
Gyuu-san: Kdo mně to zase otravuje?
Gyuu se už lehkými kroky blížila k telefonu. Vzala ho do ruky a stiskla zelené tlačítko.
Gyuu-san: Prosim? Kdo je tam?
Laura: Ahoj Gyuu, to jsem zase já. My jsme se ještě zapomněly domluvit v kolik hodin se sejdeme. Úplně jsem na to zapomněla pomyšlením na to, co ti pak řeknu.
Gyuu-san: Oh, a jo...Já jsem taky úplně zapomněla na čas. Myslela jsem totiž na to, co bude k obědu. Už mám strašný hlad.
Laura: Já tě chápu, já mám taky strašný hlad. Ale zpátky k věci, musíme se rychle domluvit, matka už mě volá na oběd. Máme pečenou kachnu tak si to nechcu nechat ujít.
Gyuu-san: Jo. Já bych mohla asi až někdy kolem 2 odpoledne.
Laura: No super, to si ještě stihnu uklidit pokojík. Domluveno. Tak ve 2 zdar!
Gyuu-san: Zdar!
Laura rychle zavěsila, protože spěchala na oběd. Slétla ze schodů jako tryskáč a co nevidět seděla u stolu a čekala, až jí matka nabere jako první.
Mesu inu: Takhle se chová skoro dospělá holka? Sedne si ke stolu a čeká, až jí drahá matička nabere papáníčko? Ne! Takhle se nechová skoro dospělá holka. To se na tebe můžu rovnou vykašlat!
Matka se vážně moc naštvala. Laura si ještě zamrmlala něco jenom pro sebe a vstala ze židle. Namířila si to přímo k velikému pekáči, v němž ležela krásně dozlatova opečená kachna. Lauře se už sbíhaly sliny tak takovou krásně dozlatova opečenou kachnou. Hned si šla pro talíř a nabrala si kus masa. Pak si vzala naběračku a nabrala si rýži a trochu šťávy z pekáče. Dala to na stůl a ze skříně vytáhla jednu skleničku a nalila si do ní čaj. Hned usedla a začala do sebe rvát ten kus masa s rýží, co si nabrala. Pak jak měla snědeno, nalila do sebe ještě čaj. Byla teprve 1 hodina odpoledne. Měla ještě 45 minut na to, aby si uklidila ten nepořádek v pokojíku. Vylítla po schodech nahoru a nahlédla do svého pokojíku. Tam si hrála její mladší sestřička Kaeru s plastovými zvířátky.
Laura: Ne ne Kaeru. Tady si hrát nebudeš. Tady se teď bude uklízet.
A odnesla malou Kaeru do kuchyně, aby se najedla.
Kaeru: Bababa...Laoja.
Laura: Co? Ty jsi řekla Laura?
Kaeru řekla své první slovo-Laura. Laura z toho byla strašně moc nadšená.
Laura: Matko! Kaeru řekla své první slovo!
Mesu inu: Vážně? Jaké slovo?
Laura: Moje jméno!
Mesu inu: To je vážně skvělé, ale Kaeru teď půjde papat a ty sis chtěla uklízet pokoj ne?
Mesu inu z tohohle moc šťastná nebyla, ale Lauře bleskurychle blesklo v hlavě.
Laura: No jo! Musím si jít uklidit pokoj! Já jsem úplně zapomněla...
Laura rychle běžela do pokoje a tam uklidila po Kaeru plastová zvířátka. Pak si ustlala, naházela oblečení do skříně a bylo to. Bylo přesně třičtvrtě na dvě a Laura se šla chystat ven. Laura se podívala do skříně.
Laura: Co bych si tak vzala? Venku není zas taková zima. Naopak, je tam vedro jak něco. Už vím, vezmu si tyhle kytičkované šaty a sandále.
Laura se rychle převlékla, obula si sandále a zavřela skříň. Seběhla po schodech dolů a otevřela dveře. Jen co vyšla ven, ucítila náhlý, lehký, vlažný větřík. Venku bylo příjemně. Ptáčci zpívali a sněhobílé, křehké mraky se na obloze jen tak poflakovali. Jeden byl jako žralok, druhý zase jako nějaká lodička...atd... Laura se rozběhla k místu, kde měly s Gyuu-san sraz. Bylo to místo za městem. Tohle místo objevily Laura a Gyuu-san ještě když byly malé. Po cestě Laura potkala Tomasua. Znervózněla.
Laura: Co mám říct? Co mám říct?
Opakovala si potichu, aby ji Tomasu neslyšel. Tomasu se už blížil.
Tomasu: Ahoj Lauro, jak se máš?
Pozdravil ji.
Laura: Ahoj Tomasu...mám se dobře, co ty?
Tomasu: Taky se mám dobře. Kam máš namířeno?
Laura: Ehm, jdu s kamarádkou ven.
Tomasu: Tak to jo. Já jdu do obchodu. Tak já už musím jít. Ahoj!
Laura: Ahoj.
Laura se rozběhla, ale Tomasu ji stačil ještě zastavit.
Tomasu: Počkej Lauro ještě!
Laura se otočila a pohlédla na Tomasua.
Tomasu: Nechceš jít někdy ven?
Laura nevěděla co má říct, ale je to pro ni dobrá příležitost, jak si získat Tomasua.
Laura: Ehm, tak jo.
Tomasu: Tak dobrá, kdy můžeš?
Laura: No já nevim, matka mě většinou ven moc nepouští. Podle toho, jakou bude má náladu.
Tomasu: Dáš mi svoje číslo na mobil? Pak ti ještě pisnu...
Laura byla překvapená. Dala tedy Tomasuovi číslo.
Laura: Tady máš.
Tomasu: Tak ahoj!
Laura: Jo, není zač.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
♦♣♠♥ Moc ti děkuji, že jsi byl/a tak hodný/á a navštívil/a můj blog o anime. ♥♠♣♦